Farní Kostel Nejsvětější Trojice
O kostele
Farní kostel Nejsvětější Trojice na ostrově Vrgada je chráněnou kulturní památkou (2022–2026)
Farní kostel Nejsvětější Trojice je barokní stavba dokončená roku 1687. Pravděpodobně byla pod patronátem rodiny Damiani, která o něco dříve získala ostrov Vrgada jako léno. Funkci farního kostela dříve plnila kaple sv. Ondřeje, u níž se nacházel také hřbitov. Pravděpodobně kvůli nárůstu počtu obyvatel byl na kopci Sudujam postaven nový, prostornější farní kostel. Na tomto místě byly zaznamenány vzácné antické nálezy i pozdější pohřby, a proto lze předpokládat, že se na kopci nacházela i nějaká starší kultovní stavba. Pro konkrétnější závěry však bude nutný další výzkum. Současný barokní kostel má neobvyklou formu, skládá se totiž z cylindrického presbytáře s vnějším průměrem asi 8,5 m a z podélné obdélné chrámové lodi o vnějších rozměrech: 14,5 m na délku a 7,5 m na šířku. Presbytář je orientován na východ, má centrální kruhový tvar a je zaklenut kupolí, která spočívá na výrazné profilované římse v interiéru. Na tento prostor navazuje na západě obdélná část kostela, která je v místě spojení s apsidou rámována profilovaným triumfálním obloukem neseným dvěma bočními pilastry, což je typické pro baroko. Kostel má jen několik okenních otvorů: jednoduchý portál s profilovanou římsou, nad ním okulus, boční vstup a na bočních stranách po jednom termálním okně, stejně tak dvě menší okna v presbytáři. Exteriér je zcela nanesený omítkou. Z kamenné plastiky se dochovalo malé akrotérion na vrcholu střechy a kamenný kříž na průčelí, který pravděpodobně nahradil starší zvonici typu „na preslici“. Samostatná zvonice, respektive menší lodžie pro zvony, byla postavena v bezprostřední blízkosti kostela na začátku 20. století. Interiér kostela je rovněž omítnutý a vybaven novější podlahou. V presbytáři, který byl od chrámové lodi oddělen malou barokní balustrádou, se nachází hlavní oltář. Ten tento centrální prostor rozděluje na přední presbytářní část a malou sakristii v pozadí. Kostel je vybaven cennými barokními oltáři a později přidanou dřevěnou kruchtou (pro zpěváky).
❶ Hlavní oltář
Hlavní oltář farního kostela, vyrobený z mramoru s vícebarevnými intarziemi, se skládá ze starší části – barokní oltářní menzy a svatostánku z druhé poloviny 18. století – a z klasicizující horní části (retáblu) se sloupy z konce 19. století. Spodní část oltáře a svatostánek, velmi kvalitního provedení, jsou dílem místních oltářnických dílen Dell’Aqua a Degan, které jsou známé četnými oltáři, jimiž vybavovaly kostely na zadarských ostrovech. Horní část oltáře byla původně dřevěná s pozlacenými sloupy, avšak kvůli svému špatnému stavu byla později nahrazena mramorovou. K oltářnímu celku patří také boční dveře do sakristie s dekorativními nadpražími a sochami andělů.
❷ Oltářní obraz Nejsvětější Trojice
Oltářní obraz Nejsvětější Trojice je starší malba zasazená do obdélníkového rámu novější části oltáře. Lze ji přibližně datovat do 17. století a připsat neznámému benátskému baroknímu malíři; pravděpodobně byla objednána při dokončení kostela roku 1687. Jedná se o zobrazení Nejsvětější Trojice – Boha Otce, Krista a Ducha Svatého – mezi anděly v horní části obrazu. Ve spodní části jsou zobrazeni světci spojení přímo s ostrovem Vrgada i s širší zadarskou oblastí, do níž ostrov náleží. V popředí jsou zleva doprava vyobrazeni: sv. Duje, sv. Šime a sv. Jeroným, u jehož nohou leží lev. Mezi nimi se nacházejí také sv. archanděl Michael, zobrazený jako mladý okřídlený voják, a sv. Ondřej staršího vzhledu se svým křížem.
❸ Boční oltář Panny Marie Růžencové se sochou Bohorodičky s Dítětem
Boční oltář na severovýchodní stěně, vyrobený z mramoru s vícebarevnými intarziemi, vznikl v polovině 18. století. Ve srovnání s hlavním oltářem je menších rozměrů, je však bohatěji dekorován, zejména v horní části, kde se nacházejí dokonce tři úplné sochy andělů a jedna hlava cherubína. Přestože byly sochy poněkud neodborně přemalovány, jde celkově o kvalitní barokní dílo, které je připisováno mistrovi Girolamu Piccovi.
V hlubokém půlkruhovém výklenku se nachází sedící socha Panny Marie Růžencové, která drží na kolenou malého Ježíše. Společně podávají věřícím růžence. Jedná se o jemně polychromovanou sochu s něžným výrazem tváře a gesty, která pravděpodobně vznikla na počátku 20. století.
❹ Boční oltář Svatého Kříže s obrazem
Boční oltář na jihozápadní stěně má stejné charakteristiky jako oltář se sochou Panny Marie Růžencové, a proto je pravděpodobně dílem téhož mistra, Girolama Picca, z poloviny 18. století. Podobně jako u předchozího oltáře je spodní část jednodušší, zatímco horní část je členěna sloupy z černého mramoru a třemi sochami andělů a jednou hlavou cherubína, které byly neodborně přemalovány.
Uprostřed oltáře je v rámu zakončeném do oblouku umístěn obraz zobrazující Snímání Krista z kříže, dílo neznámého benátského malíře, pravděpodobně z konce 18. století. V dramatickém a poněkud rustikálním stylu jsou zde zobrazeni čtyři muži, kteří snímají Kristovo tělo z kříže. Pod nimi stojí čtyři ženy, mezi nimi Bohorodička a Marie Magdaléna. Pozadí obrazu vyplňuje široký prostor nebe s oblaky a horskou krajinou s ostrými vrcholy, zatímco ve spodní části je zobrazeno i menší město.
❺ Procesní kříž
Procesní kříž je vyroben ze stříbrného plechu na dřevěném podkladu a je zdoben technikami tepání a rytí. Rukojeť je bohatě dekorována florálními motivy, zatímco samotný kříž je na koncích ozdoben trojlaločnými zakončeními (trilobami), která vytvářejí rozšířené plochy pro umístění reliéfních byst evangelistů: nahoře sv. Jan, dole sv. Lukáš, vpravo sv. Marek a vlevo sv. Matouš. Uprostřed se nachází tělo ukřižovaného Krista, obklopené paprsky. Způsob modelace reliéfních postav i dekorace ukazuje na barokní období a na benátské dílny jako pravděpodobné místo a dobu vzniku kříže, podobně jako u dalších srovnatelných exemplářů dochovaných na zadarském území.
❻ Socha Bohorodičky s Dítětem
Sedící socha Bohorodičky je vyrobena ze dřeva a polychromována; pravděpodobně vznikla v 19. století. Stejně jako u jiných soch určených k oblékání a vystavování jsou pravděpodobně pouze obličeje a ruce Bohorodičky a dítěte propracovány detailněji. Bohorodička sedí na trůnu a levou rukou podpírá malého Krista, zatímco její pravá ruka je pozvednutá (pravděpodobně v ní původně držela růženec). Její tvář je oválná, s pravidelnými rysy a sklopeným pohledem; pod modrým závojem přehozeným přes hlavu je patrná hnědá barva vlasů. Na jejím levém koleni stojí Ježíšek, který něžně natahuje pravou ruku k matčině tváři, zatímco jeho levá ruka je pozvednutá (pravděpodobně v ní také držel růženec). Na hlavy Bohorodičky i Krista byly dodatečně připevněny stříbrné votivní koruny a kolem jejich rukou a krku byly zavěšeny votivní dary.
❼ Křtitelnice
Kamenná křtitelnice s kovovým víkem pravděpodobně pochází z barokního období vzniku samotného kostela. Dekorativní prvky, jako je ornament ve tvaru rybího měchýře na spodní straně mísy a podstavec ve tvaru balustru s profilem dvojité hrušky, jsou charakteristickými tvarovými prvky tohoto druhu církevního mobiliáře. Tyto stylové znaky se vyskytují po delší období během 17. a 18. století.